Regionální sdružení mládeže Kroměříž
Home
 

Září, 2012

Pochod slováckými vinohrady

Chceme zpátky na tábor!

 Jak to všechno začalo? Úplně jednoduše. Sehnali jsme se. Parta dospělých a dětí, nadšených lyžařů i plavců a odfrčeli jsme si odpočinout od celoročního shonu k našemu známému moři do Riccione. V dnešní době si nejsme jistí vůbec ničím a dlouhodobé předpovědi už téměř neplatí. To jsme poznali my i Italové přímo na místě, když se nad námi zanedlouho po příjezdu objevily černé dešťové mraky. Co to má znamenat? V Itálii přeci neprší… Uvěřili jsme tomu až po dvou dnech trvalého deště, kdy se nám mezi stany a kapkami vytvořila senzační řeka na pouštění papírových lodiček nebo plastových láhví se vzkazem trosečníka. K vodě jsme sice nemohli, ale i s tímhle si umíme poradit. To přece umíme z naší republiky! Viděli jste někdy třeba želví nemocnici? My ano! Tam se dá i v dešti.  Můžete se také zasypat hromadou písku tak, že vám trčí jenom hlava a ani se nepohnete. Nebo dětští sochaři a architekti dokáží postavit neskutečné písečné hrady, zvětšeniny zvířat, mořské panny nebo co je právě napadne. Zvláště, když je v této disciplíně vyhlášena soutěž o ceny nebo sladkosti. Sami turisté, kteří procházejí, si pak fotí velkolepé výtvory a zastavují se při svých procházkách pláží nad malými umělci. I slunce se nakonec ukázalo. A to pořádně. Hned jsme museli vytáhnout krémy s vysokým UV faktorem. Někteří to ale nestihli a ve stavebním zápalu se trošku přismažili. Naše zdravotní sestra i lékařka, které jsme s sebou vezli, pak měli o práci s Panthenolem postaráno…A co tahle v Itálii na výlet, když už vás nebaví pořád trčet na pláži? Samozřejmě, vyrazili jsme.  Kdo netrpí mořskou nemocí a nebojí se odplout do dáli od pobřeží, vypravil se na malou výletní loď, která s ním celý den brázdila mořské pobřeží. I na delfíny došlo. V bazénu předváděli salta i skoky. Jiní, kteří se raději zabývají historii, odjeli připraveným autobusem do vyhlášeného „státu ve státě“, na vysokém kopci, samostatně se pyšně tyčící, republiky San Marino. Je rájem pro hračičky a nakupovače suvenýrů. Můžete si odsud dovézt plyšáka v nadživotní velikosti, že se vám nevejde skoro ani do autobusu. Je jen potřeba ho koupit později, protože horkem sálající uličky a spousta historických památek, vás spolu s plyšákem pořádně zahřejí! Jeli jste už někdy na kole pro šest? My ano, a to vám byl teprve zážitek. Tak jsme zažili vlastně úplně všechno, co jsme si naplánovali i nenaplánovali. Déšť a chlad, ale také slunce a teplo. Takže kam příští rok o prázdninách? Hurá zase zpět na tábor do Itálie!!

Read more on Chceme zpátky na tábor!…

Top