Akce
Jarní prázdniny v kouzelné přírodě Beskyd 2015
Jarní prázdniny v kouzelné přírodě Beskyd
Horská chata KAROLINKA, Bzové je umístěna v malebném zákoutí Valašska –
oblasti Vsetínských vrchů, na polosamotě, na konci údolí, 5 km od Velkých
Karlovic v nadmořské výšce 650 m n.m. pod vrcholem Soláně. V zimě jsme lyžařským rájem.
Read more on Jarní prázdniny v kouzelné přírodě Beskyd 2015…
Léto u moře !! Pojeďte s námi ! Itálie – Riccione 2011 – pro sport i relaxaci
Termín: od 22.7.2011 do 31.7. 20011
Cena: 6230,- Kč, nutno uhradit nejpozději do 30.6.2011, přes účet banky Poštovní spořitelny, č.účtu bude dodáno při zaslání závazné přihlášky, popř. platba hotově. Storno podmínky při platbě souhlasí s podmínkami běžných CK.
Read more on Léto u moře !! Pojeďte s námi ! Itálie – Riccione 2011 – pro sport i relaxaci…
Silvestr netradičně
Vánoce už jsou dávno za námi a my už tvrdě pracujeme na pololetním vysvědčení, které se blíží mílovými kroky. Pořád jsou však někteří z nás ještě myšlenkami na našem netradičním zimním výšlapu, který jsme si tentokrát vymysleli na Silvestra. Obvykle šlapeme spíše na jaře, v létě či na podzim, ale pár zvyklých „tvrďáků“ našeho zdravého jádra, neodradí ani hromada sněhu, která se tehdy shůry sesypala, když se chceme dostat na čerstvý vzduch a projít se zimní přírodou. A to jsme přesně udělali 31.12. Naskočili jsme brzy ráno do vlaku směrem Bystřice pod Hostýnem, pak do autobusu směr Troják, tam jsme vystoupili. V hromadných dopravních prostředcích ten den bylo poloprázdno, takže jsme si všichni krásně sedli, což nebývá zvykem, protože spoustu lidí odradilo ošklivé, mrazivé a mlhavé počasí. Nás však ne. Byli s námi dokonce i někteří rodiče. Dobře oblečeni, skoro jako na sjezdovku, jsme vyrazili na Hostýn. Našim cílem a „tahounem“ byla perníková pouť, která tam pravidelně bývá, a s tím jsme právě počítali, že si nakoupíme spousty dobrot. Proto nám nevadila ani fujavice, která nás doprovázela skoro celou cestu. Spousty ledu jsme sjeli bezpečně po zadnicích oteplovaček, o to větší to byla legrace a zábava. Některým se na ledu líbilo tak, že jsme je odtud nemohli dostat, aby šlapali dál. Jen škoda, že jsme si s sebou nevzali brusle, boby nebo plastové lopaty. Sjížděli by se překážky, které nám přichystala Paní zima mnohem lépe. Po tvrdém výstupu jsme nahoře viděli překrásný betlém a nakoupili slíbené dobroty i domů. Zpáteční cesta byla také pestrá a zajímavá, byla totiž už téměř tma a z vlaku všude kolem jsme obdivovali záři barevných ohňostrojů těch, kteří to nevydrželi do půlnoci. Neviděli jsme sice žádnou pohádku, co „dávali“ na Silvestra v televizi jako ostatní děti, taky jsme zase neseděli ani u počítače, jako to děláváme skoro denně, přesto jsme se vraceli spokojeni a unaveni tak, že budeme spát jako dudci a navíc s překvapením, když jsme si spočítali, že celkově máme v našich nohách 19 km. Příští Silvestr nalákáme určitě více kamarádů, protože všichni z nás zjistili, že takového Silvestra zažili vlastně poprvé v životě!
Horolezci, horolezkyně, horolezčata…
Taky jste zaregistrovali, jak se prudce ochladilo? Někde už dokonce napadla trocha sněhu. Běžkaři se jistě zaradovali, ale my máme stále ještě lyže schovány „za komínem“. Musíme se sice u něj i trochu hřát, protože měsíc říjen nám už moc tepla asi neposkytne. To nám ale nevadí, protože jsme kovaní celoročními sobotními túrami, a věřte nebo ne, počasí jsme už zažili ledajaké. Od sluníčka a neskutečného horka počínaje, až po obrovský slejvák s krupobitím konče. Podzim je na počasí nevyzpytatelný, ale my se nenecháme odradit. Chceme volný čas trávit na čerstvém vzduchu a s pohybem. I kdyby trakaře padaly! Opět jsme v sobotu vyrazili na naše Moravské putování, tentokrát do Pulčínských skal. Samozřejmě, že nás inspiroval film „Jak dostat tatínka do polepšovny“, na který se pravidelně stále dokola díváme v televizi. Chtěli jsme si to také trošku vyzkoušet nebo alespoň nahlédnout do života horolezců. Vybrali jsme si území Národní přírodní rezervace Pulčínských skal, kde se rozkládá největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat. Ve výšce 773 m jsou tu v prudkých svazích a lesích ukryty rozsáhlé skalní útvary, se skalními stěnami, jeskyněmi, kamenným mořem, puklinami, převisy, zkrátka úplné skalní město. Naše trasa začínala v osadě Lačnov. Velmi brzy jsme se dostali do přírody, kde cesta stoupala, my nabírali výšku a začali se před námi otevírat daleké výhledy na labyrint Čertových skal. Lesní cesta do prudkého kopce Vizovických vrchů nebyla vůbec jednoduchá, čekalo nás tam totiž drsné překvapení v podobě řetězů. Někteří z nás si mysleli, že tím náš pochod skončil. Nevzdali jsme to, i když jsme u toho málem vypustili duši. Lezli jsme nahoru jako praví horolezci, kteří tam na okolních skalních stěnách byli všude kolem nás zavěšeni na lanech. Bylo tam opravdu hodně rušno a živo, protože i nepříznivé počasí vylákalo ven hodně dalších milovníků přírody. Na vrcholu jsme nafotili pár snímků sebe i skal, a vrátili se zpět na turistickou značku vedoucí k Pulčínu. Celou cestu jsme si pak povídali, co vše jsme viděli a rozhlíželi se, jak nám mistr podzim okolní listnaté lesy vymaloval pestrými barvami. Cestou nahoru a zase dolů jsme získali spoustu „odměn“ – skály, výhledy do údolí, spousty krásných vzpomínek… Horolezci z nás ještě asi nejsou, ale už teď jistě víme, že se sem zase vrátíme a projdeme si celou tu pestrou trasu znovu někdy ještě jednou, se známým popěvkem: „Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá…
