Taky jste zaregistrovali, jak se prudce ochladilo?  Někde už dokonce napadla trocha sněhu. Běžkaři se jistě zaradovali, ale my máme stále ještě lyže schovány „za komínem“. Musíme se sice u něj i trochu hřát, protože měsíc říjen nám už moc tepla asi neposkytne. To nám ale nevadí, protože jsme kovaní celoročními sobotními túrami, a věřte nebo ne, počasí jsme už zažili ledajaké. Od sluníčka a neskutečného horka počínaje, až po obrovský slejvák s krupobitím konče. Podzim je na počasí nevyzpytatelný, ale my se nenecháme odradit. Chceme volný čas trávit na čerstvém vzduchu a s pohybem. I kdyby trakaře padaly! Opět jsme v sobotu vyrazili na naše Moravské putování, tentokrát do Pulčínských skal. Samozřejmě, že nás inspiroval film „Jak dostat tatínka do polepšovny“, na který se pravidelně stále dokola díváme v televizi. Chtěli jsme si to také trošku vyzkoušet nebo alespoň nahlédnout do života horolezců. Vybrali jsme si území Národní přírodní rezervace Pulčínských skal, kde se rozkládá největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat. Ve výšce 773 m jsou tu v prudkých svazích a lesích ukryty rozsáhlé skalní útvary, se skalními stěnami, jeskyněmi, kamenným mořem, puklinami, převisy, zkrátka úplné skalní město. Naše trasa začínala v osadě Lačnov. Velmi brzy jsme se dostali do přírody, kde cesta stoupala, my nabírali výšku a začali se před námi otevírat daleké výhledy na labyrint Čertových skal. Lesní cesta do prudkého kopce Vizovických vrchů nebyla vůbec jednoduchá, čekalo nás tam totiž drsné překvapení v podobě řetězů. Někteří z nás si mysleli, že tím náš pochod skončil. Nevzdali jsme to, i když jsme u toho málem vypustili duši. Lezli jsme nahoru jako praví horolezci, kteří tam na okolních skalních stěnách byli všude kolem nás zavěšeni na lanech. Bylo tam opravdu hodně rušno a živo, protože i nepříznivé počasí vylákalo ven hodně dalších milovníků přírody. Na vrcholu jsme nafotili pár snímků sebe i skal, a vrátili se zpět na turistickou značku vedoucí k Pulčínu. Celou cestu jsme si pak povídali, co vše jsme viděli a rozhlíželi se, jak nám mistr podzim okolní listnaté lesy vymaloval pestrými barvami. Cestou nahoru a zase dolů jsme získali spoustu „odměn“ – skály, výhledy do údolí, spousty krásných vzpomínek… Horolezci z nás ještě asi nejsou, ale už teď jistě víme, že se sem zase vrátíme a projdeme si celou tu pestrou trasu znovu někdy ještě jednou, se známým popěvkem: „Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá…

Mgr. Yvetta Bartošková a žáci ZŠ Oskol

Pulčínské skály