Školní rok začal velmi nekompromisně a tvrdě. Ještě se nemůžeme vzpamatovat z našich letních aktivit, tábora u moře v Itálii a už je tu zase „učení mučení“. Paní učitelky se sice snaží, aby pro nás nebyl každý nový ročník ve školním roce tak složitý, ale my jsme přece ještě pořád myšlenkami někde venku u vody nebo v lese. Zvláště, když nám stále meteorologové ještě slibují „babí léto“. Využili jsme toho opět hned v sobotu 4.9.2010 k docela náročnému výstupu, na nejvyšší vrchol Beskyd – Lysou horu. Dozvěděli jsme se, že se jí říká „královna moravských hor.“  Autobus nás dopravil k Bezručově domu, kde byl výchozí bod naší 15 km dlouhé trasy. Na vrchol vede celá řada lehčích i těžších značených cest. Lysá hora je totiž křižovatkou turistických tras. Zvolili jsme si tu nejlehčí trasu, ale ta nám dala obrovsky zabrat. Tento výstup proslavil už za první republiky i český básník Petr Bezruč, po něm byl také pojmenován výstup i jeho dům, od kterého jsme vycházeli. Na tabuli naučné stezky jsme si přečetli, že je nejstarším turistickým výšlapem v Evropě.  A počasí? Pršelo nám na hlavu celý den! Babí léto jsme prostě nenašli… Z Lysé hory se totiž vždycky za slunečného počasí naskýtá neopakovatelný rozhled na hřebeny a údolí Beskyd, Jeseníky, Malou a Velkou Fatru, Vysoké a Nízké Tatry, Martinské hole. I když jsme pro déšť neviděli téměř ani na krok, přece jsme našli až skoro v oblacích na vrcholu meteorologickou stanici, televizní vysílač, horskou službu a několik horských chat. Procházeli jsme také kolem dvou sjezdovek, po kterých se určitě svezeme, až napadne sníh a běžkaři si rádi vyběhnou upravenou stopu.  Zjistili jsme také, že okolo Lysé hory je několik přírodních rezervací tvořené smrčinou jedlobukových porostů. Ty jsme jen pozorovali, ale snad nebude vadit, že jsme ochutnali pár plodů borůvek, které jsme potkali podél koryta protékající řeky Ostravice. Naše fialové pusy i jazyky jsme si pak navzájem pro legraci vyfotili. Potom, co jsme poobědvali na vrcholu palačinky a knedlíky – zase z borůvek, nám na cestě zpátky dolů už vůbec nevadil déšť ani mokré oblečení. Zablácené boty jsme si vykoupali v potoce, aby nám pan řidič nevyhuboval. Za odměnu jsme mu málem celou cestu „zpříjemnili“ starou známou písničkou: „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu…!“

Mgr. Yvetta Bartošková, žáci ZŠ Oskol