Ani letos se nevzdáme naší turistiky, zvláště, když už jsme tak zdatní, že již třetím rokem jezdíme kamkoliv a slézáme cokoliv na Moravě. Ještě pár let a z některých budou přece třeba i horolezci! Jezdí nás totiž čím dál víc a to je moc fajn. Tuto sobotu jsme si vybrali 14-ti kilometrovou trasu údolím Chlebského potoka, který vede až k hradu Pernštejn. Tentokrát jsme to všechno ale obrátili, a cíl naší cesty jsme si dali pro změnu na začátek. Autobus nás dovezl na parkoviště hradu Pernštejna, který jsme si prohlédli jako první. Náročný pochod nás totiž čekal až po „prošmejdění“ hradu. Vůbec jsme nevěděli, že tomuto gotickému hradu se říká mramorový a patří k nejrozsáhlejším a nejzachovalejším u nás. Od roku 1285 byl majetkem pánů z Pernštejna. Během 15. století  byl zpevňován a přestavován jeho obranný systém. Za husitských válek – a to se nám velmi hodí k učivu ve škole – v době vlády Jiřího z Poděbrad, byl jedním z nejvýznamnějších hradů u nás na Moravě. V 16. století byli Pernštejnové kvůli nedostatku financí nuceni hrad prodat a od té doby byl v držení řady různých majitelů. Posledními majiteli byli až do roku 1945 páni Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle.  Nakonec prohlídky jsme ještě uviděli na severní straně předhradí památný strom,který nás opravdu ohromil – mohutný tis, jehož stáří se odhaduje na 400 let. To nás některé překvapilo, byl totiž 40x starší, než mnozí z nás. Hodně jsme fotili, prohlíželi si překrásnou krajinu, zastavovali se na každé vyhlídce, protože počasí nám přálo. Od hradu jsme se měli vydat po žluté značce, pak po modré, doleva na červenou, zase doleva na zelenou, až k opačnému cíli do osady Chlebské. Měli jsme projít vesnicemi Nedvědice, Habrová, Hrádky, Káčiny, Skorotice nebo k rybníku Ploník. Byli  jsme každý perfektně vybaveni barevnou turistickou mapou. A co myslíte, že se stalo? Z toho našeho rozhlížení jsme některé z těch vesnic vůbec ani nenašli a“ zakufrovali“ jsme, jak se říká, hned na začátku. Nevadí. Šli jsme po čichu jako lesní zvěř a na vodu jsme narazili také spolehlivě. Byl to ten Chlebský potok. Tam jsme se zchladili a ani jsme nedokázali spočítat, kolik kilometrů to bylo navíc. Raději to nechtějte vědět, my to také pro jistotu nepočítali! Chyběli přesně tři minuty do odjezdu autobusu, takže nám ani nikdo nevynadal. Vyšlo to! Až v autobuse,při sdělování společných zážitků, jsme si uvědomili, že přece jenom to v té gotice asi neměli vůbec jednoduché, a to my  si pořád na něco stěžujeme. Asi se nad tím zamyslíme, zkusíme s tím přestat a nebudeme zbytečně vytvářet problémy tam, kde nejsou. A to je naše velké sobotní ponaučení.

Read more on K Perštejnu „pozpátku“…