Beskydy
Jarní prázdniny na Karolince už po dvanácté, rozhodně ne však naposled
Konečně jsme se dočkali, byly tu jarní prázdniny. Stejně jako každý rok i letos jsme se vypravili na Karolinku. Posledních pár dní před odjezdem jsme pravidelně sledovali počasí, neustále klikali na webkameru na naší sjezdovce a ujišťovali jsme se, že i letos budeme mít zimu jako z pohádky. Počasí nám přálo. Nakonec jsme byli rádi, že jsme přes přívaly sněhu do Beskyd vůbec dorazili. Náš prázdninový pobyt tak mohl začít. Podle předpovědi měla přijít obleva a rosničky v televizi slibovaly, že nám celý týden proprší. Byli jsme tak připraveni na všechno, na sníh i déšť. Kdo je totiž připraven, není překvapen. Naštěstí ani moderátorky počasí nejsou neomylné a místo slibovaného deště, bylo celý týden azuro. Vytáhli jsme tedy sluneční brýle a opalovací krém. Ti co zůstali doma, nám tak mohli jen tiše závidět. A věřte, že bylo co!
Read more on Jarní prázdniny na Karolince už po dvanácté, rozhodně ne však naposled…
Jarní prázdniny zase na horách (tentokrát skoro na petrklíčích)
Teploty stoupají, sněhu ubývá, ale „Paní Zima“ se stále nevzdává své vlády. Každodenní ranní mrazíky nám to ještě dokazují vždy ráno při chůzi do školy. Když jsme odjížděli na jarní prázdniny, netvářili jsme se zrovna nadšeně, protože jsme jeli do hor hlavně za sněhem, který jsme kolem sebe vůbec nikde neviděli. Beskydská sjezdovka na Karolince Bzové nás však opět nezklamala. Málem už všude vyrůstaly „petrklíče“, ale svah byl pro nás připraven jako na objednávku, i když zasněžen umělým sněhem. O jarních prázdninách je velmi těžké dostat děti od počítače a od televize, ale naše zdravé sportovní jádro nezklamalo předloni, loni a ani letos. Prostě jako každý rok. Skladba dětí nebo dospělých, kteří s námi jezdí, se někdy změní. Čerstvý vzduch, nadšení pro lyžařské sporty a lokalitu však asi nikdy nezměníme. I kdyby každý den dávali v televizi Mrazíka! Děti se totiž už někdy v září ptají, zda se pojede zase na Karolinku a zda jim držíme místa. Mírně se nad tím usmíváme, ale víme, že se zase budou o místa prát. Jsou to stále ty „titíž“, jak se říkává, protože tam už jedou třeba po dvanácté a dohadují se mezi sebou o rekordmana. Proto jsme letos nazvali náš pobyt expedice Apalucha – S tebou mě baví svět. A tak jsme se kromě lyžování nebo snowboardingu po celý týden hlavně hodně bavili. Na sjezdovce vyváděli legrační kousky a triky už zkušení sjezdaři, snowboarďáci anebo, právě naopak, úplní začátečníci, kteří měli lyže a hůlky zpočátku zamotané úplně všude. Nejvíce jsme se ale těšili na předposlední den, kdy nás čekal velký maškarní karneval. Dospělí i děti si na maskách každý rok dávají tak záležet, že se někdy smíchem válíme i po podlaze. Vyhodnocení, očekávané sladkosti a spousta neuvěřitelných fotek jsou pak každému odměnou za jejich složitou výrobu. Když jsme se na závěr našeho pobytu ptali, kdo pojede příště, zvedli ruku všichni – a to nás tam bylo padesát. A věřte, nevěřte, hlásil se i nejmladší lyžař, kterému jsou teprve dva roky a také náš jediný nejstarší skalní lyžař a přítel, kterému je teprve 70. Též se nás stále drží, protože v mládí je síla! Není vůbec důležité, jestli všichni dodrží slovo a přijedou zase, ale že strávili svůj volný čas aktivně a zdravě, a z původních začátečníků se stali pokročilí sportovci, které tento směr již určitě neopustí. „Ty rossignolky bych si, Ládíku, dnes nebral…!“
Read more on Jarní prázdniny zase na horách (tentokrát skoro na petrklíčích)…
Zpět na lyžařské kurzy
Ještě před pár lety, bychom vůbec neměli problém setkat se vždy jako „sedmáci“ na lyžařském výcviku. Někteří už jako zkušení lyžaři si tam zařádit a vypilovat styl, jiní uvidět lyže poprvé v životě a naučit se sjet kopec třeba jen pluhem. Ale víte, jak to je. Všechno se právě obrátí, když si to člověk pečlivě naplánuje. Doba je jiná a zájmy dětí se trochu změnily. Většina z nich už nežije tolik sportem, pohybem a pobytem venku, když přijdou ze školy, jako to bylo dříve. Proto jsme vymysleli a změnili systém celého lyžařského kurzu na naší ZŠ, který nás čekal na konci ledna. A vyšlo to! Poprvé v historii školy jsme nabídli pobyt na lyžařském výcviku i dětem z I. stupně. Od dětí i rodičů jsme zaznamenali nečekaný zájem. A toho jsme využili. Malí lyžaři z I. stupně byli nadšeni, že se mohou zúčastnit kurzu se svými staršími spolužáky a budou tak v předstihu s lyžařskými dovednostmi, když pak sami budou muset absolvovat svůj kurz v sedmé třídě. Přidalo se k nám i pár starších žáků než „sedmáků“, a to byla teprve zábava! Velcí se starali o malé, když museli a malí zase o velké, když mohli! Společně jsme strávili týden na Soláni v Beskydech na horské chatě a měli jste vidět, jak jsme se všichni dohromady, i s našimi učiteli, bavili a užili si spousty legrace a smíchu. Třeba při večerním sněhové hře, když jsme dolů z kopce, plnili ve družstvech nesmyslné, ale výborné úkoly. Sněhu bylo habaděj, proto jsme ho měli taky plné kalhoty, boty, nos, pusu, no prostě všude, ale řehtali jsme se stále jako o závod. Taky jsme tam ztratili čtyři čepice. Hledali a hledali a představte si, že ty dvě bílé, ač to odporuje logice, se našly ještě večer a dvě černé na bílém sněhu až ráno. Největší radost jsme ale měli, když se paní učitelka nechala vyválet v závěji a mokrá a nakrmená sněhem nás s úsměvem honila po lese, aby nás nakrmila taky. Tak jsme si trochu někteří vyzkoušeli, jak to vypadá pod lavinou! Přes den na sjezdovce se některým nohy pletly tak, že při upadnutí si zamotali lyže i s hůlkami málem kolem krku a vymotávalo je celé družstvo. Protože to bylo opět se smíchem, tak to vůbec nevadilo. Výcvik přesto pokračoval a předposlední den jsme všichni sjeli uspořádané závody ve slalomu, večerní maškarní karneval, snowboardisti i lyžaři, začínající i pokročilí. A to byl náš cíl. Všichni se naučili lyžovat, a snad to do příštího roku nezapomenou, protože chtějí jet zase znovu. Lyžování je totiž, jako když se naučíš jezdit na kole, a to se přece nezapomíná…
