tábor pro děti
Chceme zpátky na tábor!
Jak to všechno začalo? Úplně jednoduše. Sehnali jsme se. Parta dospělých a dětí, nadšených lyžařů i plavců a odfrčeli jsme si odpočinout od celoročního shonu k našemu známému moři do Riccione. V dnešní době si nejsme jistí vůbec ničím a dlouhodobé předpovědi už téměř neplatí. To jsme poznali my i Italové přímo na místě, když se nad námi zanedlouho po příjezdu objevily černé dešťové mraky. Co to má znamenat? V Itálii přeci neprší… Uvěřili jsme tomu až po dvou dnech trvalého deště, kdy se nám mezi stany a kapkami vytvořila senzační řeka na pouštění papírových lodiček nebo plastových láhví se vzkazem trosečníka. K vodě jsme sice nemohli, ale i s tímhle si umíme poradit. To přece umíme z naší republiky! Viděli jste někdy třeba želví nemocnici? My ano! Tam se dá i v dešti. Můžete se také zasypat hromadou písku tak, že vám trčí jenom hlava a ani se nepohnete. Nebo dětští sochaři a architekti dokáží postavit neskutečné písečné hrady, zvětšeniny zvířat, mořské panny nebo co je právě napadne. Zvláště, když je v této disciplíně vyhlášena soutěž o ceny nebo sladkosti. Sami turisté, kteří procházejí, si pak fotí velkolepé výtvory a zastavují se při svých procházkách pláží nad malými umělci. I slunce se nakonec ukázalo. A to pořádně. Hned jsme museli vytáhnout krémy s vysokým UV faktorem. Někteří to ale nestihli a ve stavebním zápalu se trošku přismažili. Naše zdravotní sestra i lékařka, které jsme s sebou vezli, pak měli o práci s Panthenolem postaráno…A co tahle v Itálii na výlet, když už vás nebaví pořád trčet na pláži? Samozřejmě, vyrazili jsme. Kdo netrpí mořskou nemocí a nebojí se odplout do dáli od pobřeží, vypravil se na malou výletní loď, která s ním celý den brázdila mořské pobřeží. I na delfíny došlo. V bazénu předváděli salta i skoky. Jiní, kteří se raději zabývají historii, odjeli připraveným autobusem do vyhlášeného „státu ve státě“, na vysokém kopci, samostatně se pyšně tyčící, republiky San Marino. Je rájem pro hračičky a nakupovače suvenýrů. Můžete si odsud dovézt plyšáka v nadživotní velikosti, že se vám nevejde skoro ani do autobusu. Je jen potřeba ho koupit později, protože horkem sálající uličky a spousta historických památek, vás spolu s plyšákem pořádně zahřejí! Jeli jste už někdy na kole pro šest? My ano, a to vám byl teprve zážitek. Tak jsme zažili vlastně úplně všechno, co jsme si naplánovali i nenaplánovali. Déšť a chlad, ale také slunce a teplo. Takže kam příští rok o prázdninách? Hurá zase zpět na tábor do Itálie!!
A jsme zase jednou v novinách: tentokrát Kroměřížský deník
Prázdniny nám úspěšně odstartovaly, vysvědčení je rozdáno. Teď se již vrhnout do pravého prázdninového dobrodružství. Co může být tedy lepší než ze školních lavic vyrazit rovnou na tábor. A co takhle rovnou na tábor rovnou k moři. Italské městečko Riccione již na nás netrpělivě čeká. Hry, moře, zábava na pobřeží Jaderského moře. Pokud tedy stále ještě nemáte program na prázdniny, neváhejte s vydejte se s námi na mořské dobrodružství do kraje Emilia Romanga.
Read more on A jsme zase jednou v novinách: tentokrát Kroměřížský deník…
Jarní prázdniny zase na horách (tentokrát skoro na petrklíčích)
Teploty stoupají, sněhu ubývá, ale „Paní Zima“ se stále nevzdává své vlády. Každodenní ranní mrazíky nám to ještě dokazují vždy ráno při chůzi do školy. Když jsme odjížděli na jarní prázdniny, netvářili jsme se zrovna nadšeně, protože jsme jeli do hor hlavně za sněhem, který jsme kolem sebe vůbec nikde neviděli. Beskydská sjezdovka na Karolince Bzové nás však opět nezklamala. Málem už všude vyrůstaly „petrklíče“, ale svah byl pro nás připraven jako na objednávku, i když zasněžen umělým sněhem. O jarních prázdninách je velmi těžké dostat děti od počítače a od televize, ale naše zdravé sportovní jádro nezklamalo předloni, loni a ani letos. Prostě jako každý rok. Skladba dětí nebo dospělých, kteří s námi jezdí, se někdy změní. Čerstvý vzduch, nadšení pro lyžařské sporty a lokalitu však asi nikdy nezměníme. I kdyby každý den dávali v televizi Mrazíka! Děti se totiž už někdy v září ptají, zda se pojede zase na Karolinku a zda jim držíme místa. Mírně se nad tím usmíváme, ale víme, že se zase budou o místa prát. Jsou to stále ty „titíž“, jak se říkává, protože tam už jedou třeba po dvanácté a dohadují se mezi sebou o rekordmana. Proto jsme letos nazvali náš pobyt expedice Apalucha – S tebou mě baví svět. A tak jsme se kromě lyžování nebo snowboardingu po celý týden hlavně hodně bavili. Na sjezdovce vyváděli legrační kousky a triky už zkušení sjezdaři, snowboarďáci anebo, právě naopak, úplní začátečníci, kteří měli lyže a hůlky zpočátku zamotané úplně všude. Nejvíce jsme se ale těšili na předposlední den, kdy nás čekal velký maškarní karneval. Dospělí i děti si na maskách každý rok dávají tak záležet, že se někdy smíchem válíme i po podlaze. Vyhodnocení, očekávané sladkosti a spousta neuvěřitelných fotek jsou pak každému odměnou za jejich složitou výrobu. Když jsme se na závěr našeho pobytu ptali, kdo pojede příště, zvedli ruku všichni – a to nás tam bylo padesát. A věřte, nevěřte, hlásil se i nejmladší lyžař, kterému jsou teprve dva roky a také náš jediný nejstarší skalní lyžař a přítel, kterému je teprve 70. Též se nás stále drží, protože v mládí je síla! Není vůbec důležité, jestli všichni dodrží slovo a přijedou zase, ale že strávili svůj volný čas aktivně a zdravě, a z původních začátečníků se stali pokročilí sportovci, které tento směr již určitě neopustí. „Ty rossignolky bych si, Ládíku, dnes nebral…!“
Read more on Jarní prázdniny zase na horách (tentokrát skoro na petrklíčích)…
